Láska je mocná čarodějka, a to jak v kladném slova smyslu, tak někdy i v tom záporném. Naše poradna si klade za cíl poradit šťastně i nešťastně zamilovaným tak, aby byly pokud možno spokojeny obě dvě strany. Stačí vložit slušný dotaz do komentářů pod článkem a vždy vám bude slušně odpovězeno. Můžete také přidat svou životní zkušenost či zážitek, díky moderované diskusi se u nás nikdy nedočkáte posměchu. Odpovědi na vaše bolístky či dotazy si můžete nechat posílat na váš e-mail, který samozřejmě nebude zveřejněn.
Témata v poradně lásky:
- Miluji ho (ji), ale on(a) mi mou lásku neopětuje.
- Líbí se mi, ale stydím se mu (jí) to říct.
- Chtěl(a) bych se s ní(m) pomilovat, ale nevím, jak jí (mu) to naznačit.
- Chce se se mnou pomilovat, ale já ještě nechci.
- Miluji dva (dvě) současně a nevím, jak (a zda vůbec) jim to sdělit.
- Rodiče si myslí, že jsem na vážnější známost ještě moc mladá(ý).
- Mám podstatně staršího přítele (starší přítelkyni) než jsem já a mému okolí to dělá problémy.
- Jsem teprve středního věku, ale mám pocit, že už zůstanu navždy sám (sama).
Mám přítele rok a půl a moc ho miluji, ale v poslední době nám to vůbec neklape, neustále se dohadujeme a já začínám mít pocit, že on už moc zamilovaný není, nebo ho to už nebaví skoro vůbec nějak dát najevo. Už sme se několikrát „rozešli“ ale hned se k sobě zase vrátili s tím že spolu chceme být, ale nevím si rady když nejsem ve vztahu šťastná ale až moc zamilovaná na to abych to vzdala. Snažili jsme se stokrát něco změnit ale jakoby to vůbec nešlo nechápu proč.Strašně moc mě to svazuje ukončit to nechci ale ani se nechci trápit donekonečna a i přesto vím že by mi opravdu moc chyběl:(Má cenu takový vztah o hádkách?Co mám dělat když se s ním nechci rozejít jak to změnit a změnit i sebe abych ho neštvala zbytečnostmi?často se mi stane že na něj opravdu moc vyjedu když jsem naštvaná a pak je to ještě horší.
Předem děkuji za odpověď
Dobrý den, samozřejmě nelze takto na dálku a po vašem krátkém představení jednoznačně říct závěr. Také bych nechtěl rozbít žádný vztah, proto chci říct, že závěrečné rozhodnutí je vždy jen na vás dvou. Zkusím tedy aspoň několik nápověd z pohledu zkušeného muže, se kterým jedna žena vydržela už téměř 20 let 😉
1) Chcete žít dalších 10, 20 či více let s někým, kdo se k vám chová tak jak popisujete? Dokážete si představit mít a vychovávat s tímto partnerem dítě? Pomůže vám a podrží vás, když jednou přijdou těžké životní chvíle (nemoc, ztráta práce, či někoho blízkého)? Jste-li mladá, máte možnost ještě dost dlouho vybírat a třeba si najít i někoho ideálnějšího.
2) Zamyslete se nad sebou, zda problémy nevyvoláváte vy sama. Např. jste-li nervózní po příchodu partnera z jeho náročné práce a on očekává klid domova, může pak i on reagovat podrážděně či nepřiměřeně. Člověk s chybami by se měl snažit zlepšit a také se smířit s tím, že je-li sám například sedmdesátiprocentní, těžko může chtít po partnerovi, aby on byl ve všem stoprocentní.
3) Zkuste navštívit partnerskou poradnu, jestliže tam některý z partnerů nechce jít, je to dost často proto, že si je vědom svých chyb a že by to tam uslyšel nahlas, na což si třeba jeho partnerka v rámci „domácího klidu“ netroufne.
4) Důležité je, zda žijete spolu a zda spolu umíte žít. Není-li ani jedna strana schopna kompromisů, těžko lze předpokládat, že se to do budoucna samo zlepší.
5) Máte-li tu možnost, je dobré mít doma svůj osobní prostor (např. židličku na balkóně, nebo třeba křesílko v ložnici), abyste neustálým pobytem v jednom pokoji netrpěli ponorkovou nemocí, což by delší dobu nemusely zvládnout ani ty sebedokonalejší páry.
6) Nedělejte prosím chybu které se dopouštějí některé páry s problémy, a nepořizujte si pejska, nebo snad dokonce dítě. Obojí by měly činit páry souznějící, s ujasněnou představou společné budoucnosti.
Držím vám palce a budu rád když po čase dáte vědět, jak pokračujete.
Poraďte mi prosím…..Jsem strašně zamilovaná do jednoho kluka…ale on chodí s mojí kamarádkou mno a je tak nĚco jako DĚV–Ř……ale řekl už mi řekl že by chtěl mne….ale já newím mám se rozhodnout mezi ním a nebo nejlepší kamaradkou…..
Několik nejobvyklejších variant jak podobné situace končí (od nejhorší k nejlepší):
1) Kluk se s vámi vyspí a pak se na vás vykašle – půjde za dalším zajímavým „úlovkem“. Nejlepší kamarádka se na vás vykašle a navždy o ni přijdete.
2) Kluk se s vámi vyspí a pak se na vás vykašle – půjde za dalším zajímavým „úlovkem“. Nejlepší kamarádka se na vás vykašle, ale po čase se s ní zase sblížíte.
3) S klukem budete úspěšně chodit, nejlepší kamarádka se na vás ale vykašle a navždy o ni přijdete.
4) S klukem budete úspěšně chodit, nejlepší kamarádka se na vás vykašle, ale po čase se s ní zase sblížíte.
Protože jen vy znáte sebe, pak asi velmi dobře svou kamarádku a doufám také dost dobře kluka se kterým byste ráda chodila, zkuste zvážit která z výše uvedených variant je v tomto případě nepravděpodobnější a podle toho se rozhodněte.
Ahoj poradno.
Tak jsem si řekla že se s Vámi podělím o můj příběh a kdyžtak si nechám poradit.
Tak začnu uplně od začátku. V 5. třídě jsem odešla na jinou školu, ale nelíbilo se mi tam a tak jsem se vrátila zpátky. 1. den v Novo-Staré škole (teď jsem byla v 7.) byl zajímavý. Zjistila jsem že kluk (dále uvádím jako L), kterého jsem v 5. třídě ze srdce nesnášela, se úplně změnil, řekla jsem si ,,Jé,on se změnil,,. 2. den jsem si o L řekla ,,Jé, on je super!,… A 3. den jsem si o L řekla „Jé.. On je strašně fajn, já ho asi miluji“… Mno. A tak jsem se do něho zamilovala. Ve třech dnech.
Teď jsem už v osmé třídě. Miluji ho už 1 rok a půl. Asi možná víte, jaké trápení jsem si už prožila. Vidět ho jak ,,jen tak,, chodí za ruku s jednou holkou. Vidět, jak se baví s ostatníma holkama a flirtuje s nima. Jak si všímá ostatních víc než mě. Trápení je hold trápení. Ale pořád musím přemýšlet co znamenalo to, a tamto. Třeba jak na minulé Vánoční školní besídce dotančil (z donucení), šel za mnou a chtěl mě vnutit, abych taky tancovala (sama před všemi). Nebo ten přímý pohled (několik minut) v hudebce při nacvičování vystoupení na den vysvědčení. Nebo aji třeba, že měl referát o knize, a potom tu knihu všem půjčoval, já jsem si ji chtěla půjčit i domů na čtení. A on mi ji půjčil. Mně! I když si ji chtěla půjčit má kámoška, jeho kámoš a jedna holka. Ne. Půjčil ji jen mně.
A taky se se mnou začal normálně bavit o fotbale u skřínek, nebo se mě zeptal jestli se mě líbí Kája? Potom dodal, že se ostatním holkám líbí Kájovy vlasy, tak jestli se líbí i mně. A taky jeden příklad=smíšené pocity. Když jsme byli v počítačích a on si vzal k svýmu počítači dvě holky ze třídy (pro mně závist jak něco). Jediný co mě asi potěšilo, že když jsme byli u skřínek a já se ho zeptala ,,Proč jsi tak šťastnej?,, tak mi odpověděl (trochu neslyšitelně) ,,Jsem rád, protože jsem sbalil dvě holky,,. Zezačátku jsem byla zaskočená, ale taky ráda, že je ke mně upřímnej a toho si na něm cením.
Myslím si ale, že tato moje láska je na nic. Bez lásky k němu bych si život už nedokázala představit, ale už se nadále nechci trápit a chci být také jeho kamarádka, ale to nejde, když toho dotyčného milujete.
Prosím, myslím že bych potřebovala radu. Děkuji.
Ahoj,
přiznám se že jako muž žijící navíc již delší dobu v jednom šťastném svazku se jen dost těžce vžívám do situace náctileté školačky a její školní lásky.
Dnes již totiž vidím vše dosti jednoduše (jak si partnerku najít, vybrat, udržet a podobně), ale v onom období jsem se samozřejmě trápil zcela stejně.
Chápu že na přímo je to asi těžké, ale co si vše zkusit ujasnit u „L“ a zjistit (třeba přes tvoji kámošku, nebo přes jeho kámoše), jak tě vidí on?
– Líbíš se mu vůbec?
– Chtěl by s tebou chodit?
Kdyby byla odpověď záporná nevadí, můžeš taky zkusit chodit s někým jiným. Nemyslím tím jen chodit okatě s někým tebou normálně nechtěným naschvál kvůli „L“, ale je-li skutečně někdo „druhý“ vhodný po ruce, tak proč do toho nejít.
Onen „L“ tě teď třeba vnímá jen jako kámošku, ani by ho nenapadlo že by s tebou mohl chodit a teprve až budeš chodit s někým druhým, najednou si může uvědomit, že bys mohla být něco víc i pro něj.
Někdy je lepší se hned dozvědět byť třeba nepříjemnou pravdu (třeba: „Jako kámoška v pohodě, ale chodit ní? Nikdy!“), než si měsíce či dokonce roky dělat zbytečné naděje, ovšem u dívek a žen si tímto nejsem zcela jist ;-).
No a nakonec to někdy dopadne i tak, že si dotyčný projde pár vztahy s hezčími kámoškami, zjistí že jen jejich krásný obličejík (postava, oblečení a pod.) není všechno, pak si ještě rád začne s tebou a třeba vám to vydrží navždy :-).
Tak ti přeji hodně štěstí a kdyby to nevyšlo s „L“, tak věř tomu, že kluků je na světě víc než dost :-). Navíc nikdy není na škodu poznat více partnerů (tím nemyslím jen sexuálně, ale jen obyčejně lidsky, zblízka – chodit za ruku, do kina a pod.), než se člověk rozhodne pro vážnější vztah.
Napiš jak jsi dopadla!
Dobrý den,je mi 17let a dva roky jsem chodila s o rok mladším klukem.Vztah probíhal velmi dobře,harmonicky a šťastně.Před týdnem jsme se kvůli nedořešené hádce rozešli.Hned druhý den jsme oba věděli,že to byla obrovská chyba.Psali jsme si a dali jsme si za pravdu,že to takhle ani jeden necheme.Za chybu jsem mohla především já a proto jsem se omlouvala jak jen to šlo,ale partner to již nechtěl vzít zpátky.Ptala jsem se ho proč a on odpověděl,že nemůže být s někým kdo tak lehce zahodil vztah,že ´´na to nemá´´.Potom jsme si normálně dopisovali a vše vypadalo,že je na dobré cestě,ale najednou mi zničeho nic partner začal vyčítat že se stýkám s hodně kluky apod.Jako by do něho něco vjelo,začal říkat,že to si o mě nemyslel,že se ho zbavím a hned se bavím s jinyými atd.Ano,byl velmi žárlivý i ve vztahu,ale i mimo něj-jak se prokázalo.Nakonec jsme se dohodli,že zůstanemm aspoň přátelé.Bývalý přítel na to kladně odpověděl,ale dodal,že to ponese velmi špatně a že neví jak to be ze mě bude zvládat a co se stane.Snažím se sním navázat kontakt,ale on mi neodpovídá a ignoruje mě.Zrovna včera reagoval na příspěvěk na jednom nejmenovaném chatu,ale když jsem se mu ozvala,tak opět neodepsal.Chtěla bych se Vás zeptat co mám dělat a jesli si jenom nedávám zbytečné nadějě,že by to mohlo někdy být mezi náma zase v pořádku a co asi tak signalizuje jeho chování.Předem děkuji za odpověď!
Dobrý den,
seznámil jsem se s nádhernou dívkou, je opravdu skvělá a rád bych to s ní dal dohromady. Je tu ale jeden problém: Když jsme spolu tak oba mlčíme jak ryby a vůbec si nemáme co říct, nemáme si o čem povídat. Moc rád bych to nějak napravil, ale nevím jak a proto se na vás obracím s prosbou o pomoc. Předem děkuji Matěj.
Ahoj Matěji,
jestli je u vás to mlčení oboustranné a hlavně pro oba přijatelné, pak v tom není žádný problém a můžete se spolu šťastně promlčet třeba až do důchodu 😉
Nepíšeš, je-li to už láska, pak by to mlčení bylo ještě pochopitelnější. Mnozí mladí milenci netuší co si říkat, jiní se zase stydí a pod., takže bys svou snahu jen kvůli mlčení rozhodně neměl vzdávat, je-li tvá dívka skvělá.
Myslíš-li na dlouhodobý vztah, pak byste si rozhodně měli mít co říct, protože až láska opadne a chemikálie v těle přestanou ovládat mozek, mohli byste najednou zjistit, že spolu nemáte proč být.
Takže zkus začít hledat společná témata, naťukni je a pak hlavně naslouchej, to mají lidé rádi. Nejhorší chybou je neustále mluvit sám a nedejbože ještě o tématech, které partnera vůbec nezajímají.
Jestli například ty miluješ fotbal, rozhodně se o něm s partnerkou nesmíš bavit jako kamarády a do všech podrobností. Můžeš zkusit mluvit třeba o většinou pozitivně vnímaném Rosickém a když partnerka zareaguje špatně (vyvrátí oči a pod.), pak je lepší nepokračovat a po chvíli nenápadně zkusit jiné téma. Když partnerka zareaguje kladně, tak snad nemá k fotbalu úplný odpor a nebo po chvíli zjistíš, že se na fotbal někdy i podívá a ty máš vyhráno :-).
Takto se dá otestovat mnoho témat (sport, filmy, cestování, domácí mazlíčci, Internet, práce a pod.) a byla by velká náhoda, kdybyste nenarazili na něco společně oblíbeného.
Čím pozornější posluchač budeš, tím tě bude mít partnerka raději.
Dobrý den,
znám se s mým klukem tři týdny, ale začli jsme spolu chodit před třemi dny a už nevíme co si máme říct :(:(:(. Ještě když jsme spolu nechodili strašně jsme se chtěli a řikali jsme si všechno možné, prostě bylo o čem mluvit. A od té doby co spolu chodime už nás nic nenapada o čem bychom tak mluvili. Vůbec nevím co mám dělát:(. Už mi ani tak často jak předtím nepíše že sem úžasná atd. Sice mi píše že mě miluje, ale já nevím jestli tomu mám věřit :(. Prosim poraďte o čem bych se s nim tak měla bavit protože já o něj nechci přijít :(.
Děkuju předem. Adéla
Ahoj Adélo,
ty naše rady o něco níže Matějovi jsou sice pro kluka, ale přesně tak se jimi mohou řídit i slečny ;-).
Dobrý den.
Už nevím co mam dělat nevím kdo mi muže poradit a pomoc. Je mi 18let a zamiloval jsem se do holky ktery je 23 let a ona zas do mě. Akorát má 3 letou holčičku a přítele. Nevím co mam dělat ona má strach že o tu holčičku přijde že nebude moc kam jít když se z přítelem rozejde. Ale já jsem jí řikal že budu moc rád když se mnou bude jak ona tak i holčička. Jenom že ona má prostě strach. I když jsem jí řikal že seženu pronajem a veškerou výbavu. Chtel bych aby byla štastná z holčičkou. Miluju jí a ona zas mě, ale i trošku jeho i když se jí hnusi s nim spat. Říkala že má o mě strach že by mi mohl něco udělat ale já jsem jí na to řekl že mi je jedno když mi neco uděla hlavně aby byla štastná a se mnou. Vidame se potaji a jen na chvilku a když už musíme od sebe tak se nam nechce. Vím že je to docela blby vás prosit o pomoc ale prosím vás o to. Už nevím co mám dělat. Miluju jí a i tu malou. Prosím odepište co nejdřív děkuju vám za to.
Na jednu stranu tvrdím, že rozvracet někomu vztah či dokonce rodinu je rozhodně špatné, na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že když se někdo zamiluje, jsou to vlastně chemické změny v lidském těle a ty dokáží zatemnit i veškerý rozum a logiku. Taková láska je sice krásná, ale poškozuje-li zároveň jiné lidi, tak současně i špatná.
Abyste neudělali ty a zejména přítelkyně zásadní životní chybu, pak bych navrhoval si ve chvíli citové střízlivosti položit několik otázek:
1) Máš trvalou solidní práci za tolik peněž, abys dokázal uživit tříčlennou rodinu?
2) Jste si jistí, že spolu vydržíte žít v jednom bytě týden, měsíc, rok i déle?
3) Máte si neustále co říci, máte společné zájmy?
Odpovíš-li na všechny 3 otázky kladně, tak doporučuji ještě minimálně několik týdnů až měsíců počkat, zda vám vztah stále vydrží. Pokud si potvrdíte, že nejde jen o chvilkové poblouznění, pronajmi na sebe a zařiď za své peníze byt, kde spolu můžete zkusit začít bydlet. Měli byste zkusit rozumně vyřešit rozchod se stávajícím partnerem, abyste nehrozili bezpečnost vaši, nebo dokonce dítěte.
Jinak si myslím, že bys měl svou přítelkyni i její dítě chránit a neriskovat prozrazení, zejména je-li její současný partner neinteligentní člověk řešící problémy násilím. Proto jsem smazal tvůj e-mail z příspěvku.
Jj mam peníze na to abych zařidil bydlení a zbytek co se má udělat pro štastnou rodinu.Vím že to musím tajit a jsem si jistej že bychom spolu vydrželi.A máme společné zajmy.A chci svou přítelkyni chranit i malou i kdyby to mělo znamenat to nejhorší pro mě.Položil bych za ně svuj život.
Děkuji.
Už si vybrala – nasadila si zásnubní prsten, bohužel ne ode mne.
Děkuji moc za radu. 🙁 a nashledanou.
Dík za informaci a hlavu vzhůru, na světě je tolik žen a ty jsi tak mladý, že jistě potkáš ještě mnoho dalších adeptek na partnerský život :-).
Jen abyste věděli, jak to dopadlo. Tak jsem od něj dostal přes….. Málem mě schodil ze schodů. Ale vyšel jsem s tím dobře, mám jen nateklou tvář, fialový ucho a odřenej celej krk. Ale hlavně že se jí nic nestalo, aspoň to. On se jí omluvil, a mezi náma je bohužel konec. Všechno mě mrzí. Co jsem jí zbůsobil. Omlouvám se za chyby a děkuji za radu.
Dobrý den, s přítelem sem chodila do včera dva a půl roku ……sice dva a půl roku ale za tu dobu se se mnou asi 4x rozešel a řeklmi že to tak bude lepší,že mám na lepšího, jenže po měsíci možná dřív přišel a řekl mi že beze¨mě nemůže bejt…vždycky sem se k němu ale vrátila…no a včera se se mnou rozešel znovu, prvně mi řekl že už mu lezu na nervy , pak se mi za to omluvil..ptala sem se ho na důvod a on mi řekl že mi to říct nemůže, tak sem ho prosila ale on mi řekl že ne že mi to řekne časem že o tom nikdo neví…jenže ještě ten den odpoledne si mě začal dobírat a občas tam padlo i nějaké to sprosté slovo….za to se mi pak taky omluvil . sice se ted bavíme, ale nejeví zájem nějak o mě 🙁 nevíte proč se tak chová a co by to mohlo být za důvod ? myslíte že mě může jen tak přestat milovat ?
Ahoj,
občasné rozchody a návraty k lásce tak nějak patří, ovšem vždy jen do určité míry. Je-li už tvůj partner dospělý a pořád se chová takto neujasněně, tak to možná nebude ten pravý na společnou cestu celým životem.
Jestli ti několikaletý přítel nechce o sobě něco závažného říct (co přitom naznačuje), pak buď žádný důvod nemá a jen si vymýšlí, nebo je to v jeho vztahu k tobě další špatná stránka.
Já osobně třeba nemám pochopení pro jakékoliv sprosté slovo padající jako nadávky mezi partnery, s tímto vnímáním by na tom však měli být oba partneři minimálně podobně, aby to mohli aktivně uplatňovat (přestože mi něco např. při sportu či v mužském kolektivu ujede, doma jsem 20 let neřekl jediný vulgární výraz, do čehož počítám i u někoho bohužel zcela běžné označení partnerky jako „blbá“ či „kráva“).
Jestli jsi i ty sama občas sprostá, pak se nemůžeš moc divit, že je sprostý i tvůj partner. Pokud se chováš slušně, pak se můžeš snažit, aby se „na stejné vlně“ pohyboval i tvůj partner, což však může být běh na dlouhou trať (nikdo není ochoten se změnit ze dne na den jen kvůli někomu jinému, byť správným směrem).
Ano, láska je pouze chemický proces v mozku a proto stejně jako může velmi rychle přijít, stejně tak může také odejít. Dokonce je pravidlem, že časem láska vyprchá, jelikož tělo přestane produkovat látky způsobující lásku, nebo si na ně mozek zvykne, stejně jako na jiné drogy.
Proto jsme my lidé schopni v období zamilovanosti často udělat téměř cokoliv, co bychom bez „drogy lásky“ v životě neudělali (např. odejít v 17 letech z domova s o 30 let starším partnerem, oženit se po měsíční známosti a pod.).
Jakmile „droga lásky“ přestane zabírat (a u každého z partnerů po jiné době), pak se teprve ukáže, zda je vztah pevný a jak moc. Do té doby šíleně zamilovaní partneři si najednou přestávají rozumět, začínají se hádat, v nejhorším případě vyhledávat jiné vztahy a podobně. Ti, co udělali tak zcela nesmyslnou chybu a dokonce se po velmi krátké známosti i vzali, tak ti se klidně i po pár měsících zase rozvedou.
Jen ti, co k sobě skutečně patří, snaží se být trvale tolerantní a přizpůsobiví, tak ti spolu mohou být klidně i celý život.
Dobrý den.
Je mi 21 let a chodil jsem se svou 1. holkou 2 roky. Teď už jsem od novýho roku sám, protože se se mnou rozešla. Našla si jinýho. Problém byl v tom, že jsem se jí málo věnoval (kašlal jsem na ni). Málo jsem s ní komunikoval, nikam jsem s ní nechodil. Často padaly i hádky, což mne hrozně mrzí. Byla pro mě důležitější, než moje koníčky. A teď nevím co mám dělat. Pořád na ni myslím a kolikrát i brečím. A to mám i v práci, lidi tam na mě koukaj, až mě je trapně. Jenže se to nedá vydržet. Když mě tak chybí. Chci, aby se ke mě vrátila. Chtěl bych jí všechno vynahradit. Ale na to už je pozdě. Ona je do toho kluka zamilovaná. Dává jí to, co jsem jí já nedal. Všude píše, že je štastně zadaná. Všichni mě říkají, ať si najdu jinou. Je pravda, že se lidi učí z chyb. Jenže když si najdu jinou tak se bojím, že ji nebudu mít rád tak jako předchozí, protože ji pořád miluju. Nedokážu na ni zapomenout. Byla to má největší chyba v životě. 🙁
Ahoj,
ty už podle mého názoru žádnou radu nepotřebuješ, všechny chyby co jsi v předchozím vztahu udělal jsi správně popsal a to je dobrý základ pro budoucí úspěch. Na světě jsou milióny žen, takže už stačí jen zkoušet navazovat další vztahy a počkat na to, až počkáš tu správnou.
Ke všem ženám, se kterými budeš odteď chodit se snaž chovat maximálně správně (máš proti tvým konkurentům obrovskou výhodu, že v pouhých 21 letech víš, jak) a jistě se časem najde nějaká, která ti sedne podobně, jako předchozí láska.
Nehledej rovnou dívku na celý život, prostě si jen najdi přítelkyni, se kterou ti bude fajn a která ti tak pomůže se psychicky odpoutat od tvé předchozí dívky. Ve 21 letech máš celý život před sebou, a po pár přátelstvích už klidně můžeš potkat jinou životní lásku.
Lásce se poručit nedá, takže jestli už u tvé předchozí dívky láska k tobě skutečně vyprchala (promluvil sis s ní o tom v klidu někde v neutrálním prostředí, např. v kavárně?), a dokonce vznikla k jinému muži, asi by ses s tím měl smířit.
Kdyby ale měla tvoje bývalá nového přítele jen jako truc proti tobě, třeba ještě nějaká naděje na obnovení vašeho vztahu je.
Ahoj má velký problém a nevím si s tím rady.
Poznala jsem před 10 měsíci muže o 15 let staršího než jsem já.
Jsem vdaná mám rodinu a i přesto mě upoutal a já si s ním začala.
Bylo to krásné, ozýval se mi, psali jsme si, ale teď najednou mi nepíše, ani nijak nekomunikuje, a přitom mi tvrdil, že se chce se mnou vídat a být stále v kontaktu.
Nevím co si mám o tom všem myslet, ale nikdy se mi to dříve nestalo.
Poradíš co dělat?
Ahoj, vůbec nepíšeš, jak na tom byl tvůj přítel? Měl také svou rodinu? Viděla jsi ho někdy v reálu? Máš na něj mobil a můžeš mu zavolat?
Někdo si myslí, že komunikace na dálku není zahýbání, ale třeba na to tvému příteli přišla jeho partnerka a dala mu jasně najevo, že si nic takového nepřeje?
A než začneš cokoliv řešit, zkus také zapřemýšlet, jestli skutečně chceš, aby se ti kvůli nějakým možná příjemným řečem na dálku rozpadl tvůj vlastní vztah. Zkusila jsi třeba naznačit svému manželovi, aby ti poskytl to, co ti chybí a co ti zřejmě uměl dávat nový přítel? Dle mého názoru je škoda neudělat vše (samozřejmě v rozumných mezích) pro to, aby mělo dítě oba své rodiče.
Dobrý den, je mi 17 let a s mým přítelem jsem již přes tři roky. Náš vztah byl v podstatě perfektní. Pří tel je pro mě partnerem a zároveň nejlepším přítelem. Mým problémem je však velmi malé sebevědomí a už od začátku vztahu jsem se přítele často ptala, jaké jiné dívky se mu líbí. Jeho odpověď vždy zněla, že žádná jiná dívka se mu od té doby co mě poznal nelíbí. Po třech letech však přišly neshody, hádky. Při jedné hádce se mi přiznal, že se mu líbí čtyři dívky z jeho okolí. Jedna je moje spolužačka, dvě jsou jeho spolužačky a čtvrtou zná pouze od vidění. Vzalo mě to, protože po třech letech kdy tvrdil že jsem pro něj přitažlivá jen já mi sdělil tohle. Jenže tím to nekončilo. Asi půl roku před tím než jsem se toto dozvěděla, jsem u přítele našla spoustu porna. Vím, že v dnešní době je to něco naprosto normálního, jenže pro mě, člověka který byl od jakživa shazován a ponižován, je něco takového ponižující. Připadala jsem si jakože mu nestačím, nevzrušuji ho. Přestal porno sledovat. Říkal, že to dělal jen tak. Jenže po té co mi řekl o čtyřech dívkách z jeho okolí se přiznal, že si po tom co přestal sledovat porno filmy často představuje sex s nimi při sebeuspokojování. A jelikož já s přítelem na sebe máme kvůli škole málo času, nezbývá ani mnoho času na sex. Připadala jsem si jako nepřitažlivá, neschopná milenka. Rozešla jsem se s ním, ale po čase jsme se k sobě vrátili a on slíbil, že mi pomůže získat zpět moji sebedůvěru, protože od dne kdy mi to řekl jsem svůj vzhled začala nenávidět ještě více než předtím. Možná vám připadám jako labilní člověk. Ale v mém věku je to normální nebýt se sebou spokojen. Jenže já zažila v dětství šikanu kvůli tomu, že jsem byla vždy vyšší než ostatní. Narážky na vzhled nesu velice těžce a přítelovo chování mě zlomilo. Už půl roku se v tom pořád patláme a nevíme jak dál. Pořád před očima mám jeho představy. To že si představuje sex s dívkou kterou navíc zná…prostě mi to nepřipadá normální když má přítelkyni. Ráda bych znala váš názor. Děkuji
Ahoj,
myslím že už jsi dost stará (děvčata jsou v 17 letech myšlením podstatně dospělejší než kluci stejného věku) na to, abys začala pracovata na zvýšení svého seběvědomí.
Už jen ptát se svého přítele pořád dokola, zda se mu líbíš ty je dost otravné.
Ptáš-li se ho dokonce na to, jestli se mu líbí jiné ženy, to je cesta do pekel, protože to přítele nakonec donutíš, aby se po jiných dívat začal.
To, že jste si rozuměli od dětství přes pubertu ještě neznamená, že si musíte vyhovovat i v dospělosti, kdy se lidé značně změní.
Stejně tak se lidem mění vkus, v dětství jsem také chodil s třináctiletou dívkou a čtyřicátníci pro mne byli málem důchodci nad hrobem, dnes se mi naopak mnohé osmnáctileté dívky zdají spíše jako děti a sebevědomé elegantní čtyřicátnice mne přitahují :-).
To, že se komukoliv líbí jiní lidé ještě neznamená, že tím rovnou padá současný partnerský vztah. Rozumná žena se na to neptá, a rozumní muži o tom svým ženám nevykládají ;-).
Stejná poučka platí na to, zda se ptát na to, na co myslí partner či partnerka při sexu.
Sledování legálního porna rozhodně není na škodu, mnozí rozumní muži tím řeší například to, že mají v mládí větší sexuální potřebu, než mají jejich přítelkyně. Takže tvůj přítel, který s tebou neměl dostatek
sexu, místo aby si našel nějakou milenku třeba jen na sex, svou potřebu zřejmě raději řešil sebeuspokojováním. Měla bys mu tedy spíše být vděčná, a ne si to brát osobně.
Dle mého laického názoru se zbytečně sama ubíjíš problémy, které vůbec neexistují, nebo které si dokonce sama přivoláš.
Doporučím ti tedy návštěvu psychologa, což není žádná ostuda, ale často velmi příjemný obyčejný rozhovor, který ti mnohdy velmi jednodchým způsobem pomůže vyřešit současné problémy a hlavně poradí, jak předcházet těm budoucím.
V mnohém máte pravdu. Nejspíš si mnoho problémů přivozuji sama. Dřívenež mi však partner řekl, že si představuje dívky které zná mi nevadilo když mi řekl, která dívka se mu líbí. Dřív mi to přišlo normální. Jenže po tom co mi řekl, že dívku kterou v podstatě potkal třikrát v životě si představujeve své posteli, se děsím jeho každého pohledu na jinou. To je to co mě nejvíc mučí. Navíc se dvěma z těch dívek chodí do stejné třídy a často s nimi mluví. Jak mám být v klidu když právě mluví s dívkou, kterou si předešlý den představoval ve své posteli….je to jako začarovaný kruh, ale myslím, že mě chápete 😉 díky za odpověď. Jen mě zajímal názor člověka, který to posoudí zcela nezaujatě. Děkuji
Ahoj, chápu, že ty představy jiných dívek v mysli tvého přítele pro tebe mohou být citově bolestivé, ale skutečně je potřeba se přes to přenést.
Jak jsem již psal, to že partner či partnerka při milování myslí na kohokoliv jiného ještě v žádném případě neznamená, že ti s ním zahne, většinou jde jen o sny, u kterých ani sám snící neuvažuje o reálném vztahu. Vždyť mnoho lidí přiznává vědeckým výzkumníkům, že v jejich sexuálních představách hrají roli různé světové celebrity a přitom je každému jasné, že se s nimi nikdy v životě nepotká, natožpak v posteli ;-).
Mnohé žený třeba sní o „znásilnění“ svalnatým, opáleným a vysokým cizincem, ale přitom desítky let spokojeně žijí s neopáleným a malým mužem s „pivním svalem“ ;-). Svému partnerovi se však o vysněném sexuálním partnerovi nesvěřují, a ty šikovné jej naopak nenápadně a promyšleně tahají na slunce, do posilovny apod., aby se časem jejich snům co nejvíce přiblížil (a ne vzdálil :-).
To, že se tvému příteli líbí jiné dívky taky ještě neznamená, že je vůbec kdy osloví s žádostí o schůzku. I kdyby, tak ještě nikde není psané, že mu dotyčné vyjdou vstříc, třeba tvůj přítel vůbec není jejich vkus.
Prostě se nemáš čeho obávat, zaslouží-li si to tvůj partner, tak se i ty snaž být ve všech směrech vzornou partnerkou a jste-li si souzeni, tak vám to vydrží.
Jestli si tvou snahu partner nezaslouží, tak si najdi jiného, a nebudeš-li vyhovovat ty jemu, také se svět nezboří. Víš kolik milionů žije na světě můžů, kteří by se ti jistě líbili a ty jim?
Stačí jen jít svému štěstí naproti (např. jako vyšší dívka budu navštěvovat utkání v basketbalu, nebo se tam rovnou stanu roztleskávačkou, aby si mne nějaký dlouhán zaručeně všiml ;-), vyjedu si na studijní pobyt na univerzitu v USA, kde mají známý basketbalový klub apod. :-).
Držím ti palce a zase někdy napiš, jak se ti daří :-).
Dobrý den, chodím s mojí přítelkyní téměř 4 roky, je jí 22 mne 27 roků. Byl jsem její první kluk, já naopak měl již několik partnerek dříve. V tom je problém, posledních 6 měsíců dává najevo jak jí mrzí, že mne poznala jako prvního svého kluka a že nezkusila ve vztahu i sexu někoho jiného. Moc jí to láká poznat i někoho jiného, obvzláště když se o ní ted pár jiných dost zajímá. Ale na druhou stranu o mne nechce přijít, dokonce plánuje i do budoucna náš dům a rodinný život. Dobře ví že kdyby si něco zkusila s jiným, přijde o mne protože bych něco takového nesnesl. Pauza ve vztahu také nevím jestli je dobrý nápad, já jsem paličák a dost by mi vadilo, že ji měla jen aby mohla být s jinými a já už bych v ní ztratil takovou tu její nevinnost.
Děkuji za jakoukoliv radu nebo odpověd.
Petr
Ahoj, jak ví každý dobrý obchodník, tak kritika zákazníka není chuť jít nakupovat ke konkurenci, ale podnět ke zlepšení stávajícího obchodu, aby zákazník jinam jít právě nemusel.
Podobně bych to viděl u tvé přítelkyně, která se již možná po pár letech nabažila vašeho vztahu, mezitím získala informace jak to chodí v jiných vztazích a nyní touží po změně či vylepšení. Chce ji naštěstí od tebe, protože ti o tom říká, kdyby chtěla být s jiným, už by se tak nejspíš stalo.
Takže napřed bys měl zapřemýšlet napřed sám, co tvé přítelkyni chybí a zkusit to sám od sebe nenápadně (náhlá změna by byla příliš okatá) a pozvolna (abys nevyplýtval vše co dokážeš za půl roku ;-)) vylepšovat.
Třeba jste spolu nikdy nebyli na dovolené u moře a ona slyší od všech kámošek, jak je to tam super?
Třeba jí chybí v sexu více poloh, změny poloh, změny místa, kde se milujete (kuchyň, park, louka, výtah, …), zapojení erotických pomůcek, nebo se ti možná nedaří přítelkyni plně uspokojit, i když si třeba myslíš, že ano.
Nenapadá-li tě co vylepšit (nebo máš-li malou fantazii ;-)) a máte-li vynikající vztah, můžeš si s přítelkyní zkusit otevřeně (avšak diplomaticky) promluvit. Zkus ji třeba pozvat na romantickou večeři při svíčkách, dones jí kytici a po večeři se při dobrém víně zeptej, jaká (tajná) přání bys jí mohl splnit (což je tisíckrát lepší, než se ptát, co jí ve vašem vztahu chybí!).
Doma v ložnici pak přítelkyni můžeš pošeptat, co nového by si přála tam. Pozor na nové náhlé změny, to si pak některé ženy začnou myslet, že se chodíš učit k nějaké jiné ;-)).
Dobrý den chtěla sem se zeptat, jestli může fungovat tento vztah!
S přítelem sme se rozešli asi před třemi měsíci .. a teď se chceme zas dát dohromady… ale uvažijuji jestli to má smysl 🙁
Ahoj, pro nějakou rozumnou odpověď jsi toho o vašem vztahu napsala velmi málo.
Bylo by dobré uvést např. kolik je vám let, jak dlouho jste spolu byli, proč jste se rozešli, kdo je teď aktivní pro opětovný vztah, atd.
Dobrý den..víte,potřebovala bych poradit…mám kluka…a když spolu chodíme ven tak na mě sahá…npř na poprsí apod._je to příjemné ale on řekl že jestli chci aby na mě sahal že mam sahat i já na něj protože si připadá blbě…akorát nevim kam bych mu jko měla sahat aby to bylo příjemné i jemu?__:/
Ahoj Markéto,
muži i ženy mají takzvané erotogenní zóny, kde jim pohlazení či dotyk působí sexuálně příjemně až vzrušivě.
Mimo obvyklá a pochopitelná místa (pohlavní orgány) jsou erotogenní i mnohá jiná místa na těle a na seznamování se dvou lidí je krásné i objevování těchto míst.
Zatímco mnohé ženy vzrušují dotyky i na zcela nemožných místech (např. podkolenní jamka ;-)) a na dalších již profláknutých (ušní lalůčky, šíje apod.), u mužů se cíl hledá podstatně hůře, když samozřejmě slušná dívka nechce hned po pár setkáních rovnou zajíždět partnerovi do kalhot.
Ideální je, když se partneři před sebou nestydí a naznačují si, která místa jsou pro ně vzrušivá, což je pak koneckonců ku prospěchu obou :-).
Akorát.. mi není 15__vadí to?
No, to bohužel vadí, protože sexuální aktivity jsou v Česku povoleny až od 15 let.
Je-li tedy tvému příteli více než 15 let a tobě méně než 15 let, může být trestně stíhán (§ 242 – Pohlavní zneužívání, případně i § 217 – Ohrožování výchovy mládeže), i kdybyste oba souhlasili s tím, co děláte.
Do svých patnácti bys tedy návrhům kluků na bližší kontakt měla odolávat.
Rozhodně nemáš kam spěchat, z tak ranných vztahů často zbyde jen rozčarování (nevyzrálí partneři), v horších případech dokonce i dítě (nezkušený partner).
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor.
Seznámila jsem se s jedním klukem před 4 lety v práci. Nikdy nic nenaznačovalo, že by mezi námi mohlo něco být – on byl ženatý a já měla přítele. Postupem času jsem se s přítelem rozešla a byla jsem sama. Žádný vztah jsem nehledala. V jeho manželství to začalo skřípat a jeho žena si našla někoho jiného, se kterým už je něco přes 3 roky. Teprve tento rok podala žádost o rozvod, takže ještě čekají, až proběhne soud.
Jsou to ani ne 2 roky, co se pořádala jedna akce a měla tam jet parta lidí, jenže ti naposlední chvíli odpadli, takže jsme se rozhodli, že si to užijeme alespoň my dva, když s námi už nikdo jiný jet nechtěl. Tam jsme se začali sbližovat, aniž by to někdo z nás očekával, postupně jsme začali jezdit na výlety a bylo nám spolu dobře. Začali jsme spolu cca po 3 měsících spát a dohodli jsme se, že to bude jen přátelský vztah a city do toho dávat nebudeme. Ani jeden jsme žádný vztah nechtěli, takže jsme se tak dohodli. Po nějaké době to ale začalo být něco víc, ale nepřiznávali jsme si to, žádný něžný slůvka jsme si neříkali. Pak vloni řekl, že to ukončíme a já to ač nerada respektovala, ale nesnažila jsem se ho nijak získat zpět. V té době jsem už v té firmě nepracovala, takže jsme se asi 2 měsíce neviděli, ale byli jsme v kontaktu. Pak navrhl, že bysme někam mohli jet, já jsem souhlasila a vše postupně zase začalo nově, ale úmluva byla stejná – bez citů.
Už od začátku to ale bylo spíš tak, aby se jeho žena o tom nikdy nedozvěděla a nemohla mu říct, že měla celou dobu pravdu, že někoho někde měl, ačkoliv ji opravdu nikdy nepodvedl, ale ona byla hodně žárlivá. Je to asi půl roku, co jsem poprvé byla u něho v bytě a od té doby jsem tam začala i přespávat, ale ráno jsem vždy odešla tak, abych nepotkala sousedy. Nikdo nikdy o nás nevěděl, že spolu něco máme, nebo že spolu chodíme třeba na kafe, utajovali jsme to velmi dobře. Jenže teď si začal uvědomovat, že už to začíná přecházet do vztahu a začal se podle toho občas i chovat, ale pak zase rychle nenápadně vycouval. Teď mi řekl, že je na čase to ukončit, že to jde jiným směrem než jsme se domluvili a že zůstaneme jen přáteli.
Jenže já se v tom začínám ztrácet a vidím, že by se mnou chtěl být, voláme si téměř denně, ale už skoro měsíc jsme neviděli. Dnes když jsme se konečně viděli, bylo to všechno fajn, jako by se nic nestalo a pak jsme se začali bavit o tom proč to tak chce, když to bylo všechno dobrý, hádky jsme neměli téměř žádný (to už muselo být), tak proč chce ty 2 roky zahodit.
Odpověď zněla, že to není mnou a bylo to všechno krásný, ale že bych si měla najít někoho jiného, že není do života a brání mi ve štěstí. Také mi vyčetl, že když jsem o něho tak stála (jak jsem tvrdila), proč jsem o něho tenkrát nebojovala, když jsme spolu ty 2 měsíce nebyli.
Takže jsem mu to rovnou i řekla, že neudělám tu samou chybu a že se ho jen tak nevzdám, že chci jen jeho. Na to mi řekl, že je to předem prohraný boj, že se už rozhodl, že třeba zajdem někdy někam, ale nic víc, ale to byl definitivně rozhodnutý i tenkrát.
Spíš mě přijde, že neví, co chce a bojí se dalšího zklamání, abych mu neutekla s někým jiným, jako jeho žena se kterou by měl mít snad už v co nejbližší době rozvodový stání, ale jak ho mám přesvědčit to už opravdu nevím, zkoušela jsem snad všechno možný, ale všechny ženy hází do jednoho pytle a nevěří jim.
Tohle jsem mu i řekla, ale nic mi na to neřekl. Je pravda, že jsem tenkrát v tý práci se dvěma kolegy na noc ulítla a ví o tom, ale taky jsem mu vysvětlila, proč to tak bylo. Za ty dva roky mě ale mohl snad poznat a sám říká, že je rád, že nejsem jako předtím ve smyslu těch úletů.
Co se týče vztahu, bude mít kvůli ženě nízké sebevědomí a prostě si nevěří, snažila jsem se ho všelijak podpořit a ujišťovat ho, ale asi málo.
Říká se, že čas ukáže, ale nechci propásnout příležitost získat ho zpět a nechat to úplně vyprchat. Mám pocit, že je rád, že se snažím, ačkoliv říká, že je to zbytečný, ale znám ho a vím svý a tak šibalsky by se neusmíval, jenže to nechci svým snažením nakonec pokazit.
Máte nějakou radu?
Třeba se to změní až se rozvede, ale třeba upadne do smutku a bude chtít být sám, což měl původně v plánu, že bude chodit jen do práce a domů a nebude vycházet. Nebo by se cítil v práci blbě, kdyby řekl, že se mnou něco má a kolegové by si z něho dělali legraci, že je další z firmy na seznamu, ale to už bohužel nevrátím, ale sám mi jednou řekl, že by si toho nevšímal, že by to byla jen jeho věc. Nevím čemu věřit a už vůbec nevím, co po mě vlastně teď chce a jak se mám chovat.
Děkuji za Vaši trpělivost i že jste mě vyslechl a budu ráda za jakoukoliv radu a třeba i to, jak by jste to viděl Vy, kdybyste se vložil do jeho kůže. Je to váha, takže to o sobě už taky něco napovídá. Děkuji moc.
Dobrý den,
děkuji Vám za podrobné přiblížení vašeho vztahu, kde jste si sama na mnohé rovnou i odpověděla.
Předně musím říct, že jste asi byla hodně zamilovaná a submisivní, protože tak vzornou milenku (netlačíte aby se rozvedl, nenutíte jej do společných dětí, nechcete k němu domů a když už Vás tam po letech pustí, tak jste ochotná od něj tajně odcházet hned brzy po ránu, místo sladkého společného probuzení, ranního lenošení, či snídaně) se každému muži hned tak najít nepodaří ;-).
Na druhou stranu jste si tím nastavila, jak Vás přítel má brát. Nyní je tedy docela možné, že si Vás přítel neumí či ani nechce „přepnout“ z dlouholeté vzorné milenky (co za ním přijde kdykoliv se mu zachce a naopak ho „neobtěžuje“ svou přítomností, když potřebuje být sám) na „obyčejnou“ přítelkyni či dokonce manželku.
Dále je jasné, že ani sebevíce sebevědomý chlap neponese dobře, jestliže jej opustí žena a dá-li dokonce sama impuls k rozvodu. Je tedy reálný předpoklad, že nyní může mít i Váš přítel problém s tím, že bude opět „zesměšněn“ ve chvíli, kdybyste jej opustila i Vy.
Jedná-li se v rozvodovém řízení i o dělení majetku či o péči dětí, bylo by ze strany Vašeho přítele rozhodně nerozumné, kdyby ještě před rozsudkem představil svou novou přítelkyni. Nyní to vypadá, že jeho manželka moc argumentů mít nebude, ale Vaše „zoficiálnění“ by mu mohlo rozvod minimálně zkomplikovat. Není-li tedy rozvod ještě na rok, tak Vám určitě doporučuji počkat s nějakými zásadnějšími kroky na jeho ukončení.
Možná si je Váš přítel vědom toho, že příležitostný vztah sice zvládá dobře (a baví ho), ale při denodenním kontaktu (a později nutně i nějakému tomu stereotypu) že třeba dochází ke svárům, hádkám a do toho se mu nechce?
Není třeba na čase po letech ustupování a přizpůsobování se představit se Vašemu příteli jako hrdá žena? Co se s ním skutečně nestýkat (nepsat si ani nevolat), dát si předem oznámenou a cílenou (třeba půlroční) přestávku a zjistit tak, zda on vůbec touží po Vás a zda Vy v reálu vydržíte bez něj?
Co si třeba zajít nezávazně na kafe s pár jinými muži (nemyslím tím rozhodně vyspat se naschvál s jinýma) a začít se po několika (možná ztracených) letech poohlížet, zda na světě není muž pro Vás vhodnější?
P.S.: Co přesně znamená to, že je „váha“? Jako že je to mohutný muž, nebo že má významné postavení? 😉
Budu potěšen, když mi dáte vědět jak se Vám bude dařit, k čemuž Vám držím palce :-).
Dobrý den. Chtěl bych vás poprosit o radu s věcí na kterou jsem na webu skoro vůbec nenarazil. Chci se rozejít s přítelkyní. Mě je 31 jí je 27 a byli jsme spolu rok a půl. Lámu si hlavu nad co nejšetrnější formou takového sdělení protože vím že mě velmi miluje. Je to žena která nemá velký problém o zájem mužů ale na vztahy štěstí nemá. První partner jí nechal, druhý jí byl nevěrný. Já jsem byl třetí který se sní rozešel letos v lednu. Nebyla v tom žádná žena ale pocit nepochopení a připadalo mě že už mě nemá ráda. Rozchod byl se slzami ale beze scén. Záhy jsem zjistil že spíš něž s její láskou byl problém s chybějící komunikací, ale já už jsem jí opravdu přestal milovat. U mě to prostě skončilo. Vím že následující měsíce velice protrpěla. Nicméně se nevzdala a občasnou sms a asi třemi letmými setkáními mě dávala najevo že její láska byť neopětovaná stále trvá. Před šesti týdny jsem se k ní vrátil s opatrným zkusme to. To jak se snažila na mě udělalo obrovský dojem a říkal jsem si, že tomu musím ještě dát šanci. Ale i přes to že je to skvělá žena a mám ji rád, žádná láska se nedostavila. Prostě ticho. Včera jsem byl u ní v práci (velké rekreační středisko), dostala ode mě dárek ke svátku, který jsem věděl že si přeje. Je to asi hloupost ale měla svátek a navíc jsem ho mněl koupený už do předu. Kolegyně s ní v práci prožívají její velké štěstí. Všichni mě rádi vidí že to dobře dopadlo a moc jí to přejí. Moc jsem si přál, aby se ve mně rozvinul cit lásky. Ale bohužel nic. Byla to chyba, že jsem jí dal znovu naději. V pátek se znovu uvidíme a budu jí to muset říct. Kdysi mě řekla v slzách že si připadá jako by měla na čele napsané ubližujte mi. Jak jí to mám říct…Děkuji
Dobrý den,
jako první mne napadá, proč s Vaší přítelkyní vlastně nechcete žít? Třeba je to nejlepší možná žena, kterou jste kdy potkal a v životě potkáte? Nemyslím to zle, ale Vy sám jste dokonalý? Já třeba rozhodně ne.
Vždyť cit (láska, zamilovanost, atd.) po čase opadne snad ve 100% všech vztahů. Někde to trvá měsíc (nejčastěji hloupé celebrity), jinde půl roku (smůla, nezralí partneři), a nejčastěji naštěstí až několik let.
Proto není nic divného na tom, že u Vás již cit vyprchal a je otázkou, zda ještě vůbec někdy (s jakoukoliv ženou) přijde.
Po vyprchání prvotní zamilovanosti už se v tom lepším případě partneři tak dobře znají, jsou k sobě navzájem tak tolerantní a mají se pořád natolik rádi, že spolu prostě zůstanou, i když už vztahu chybí onen nádherný náboj z počátků vztahu.
V horším případě už spolu mají děti a jen kvůli nim spolu zůstanou (a časem se může ukázat, že udělali dobře), v tom nejhorším případě spolu mají děti a ani tak spolu nezůstanou (na což obvykle doplatí děti).
Velmi špatné jsou i vztahy, kde zůstane žena s mužem jen proto že musí, například vydírá-li muž ženu psychicky a ta se prostě bojí od tyrana odejít, ze strachu co by jí pak udělal :-(.
Jestli Vaše partnerka nemá žádnou jinou větší chybu, než onen nedostatek komunikace, a Váš vztah jinou chybu, než nedostatek „drogy“ láska, rozhodně bych v něm zkusil pokračovat.
Sice jsem kvůli mé upřímnosti často (snad jen chvilkově ;-)) neoblíben, ale takové téměř ideální partnerce bych na rovinu (jde-li to, tak diplomaticky) řekl, co mi na vztahu a mezi námi vadí.
Místo takové tvrdé negace byste přítelkyni mohl po příjemné večeři v restauraci u dobrého vínka říct, co byste chtěl na Vašem vztahu zlepšit (např. „Cítím nedostatky v naší komunikaci a chci to napravit, můžeš mi s tím prosím pomoci?“), správně rozhodně nezaúčinkuje vytýkání chyb.
Lepší komunikaci můžete napomoci i Vy sám (nalezení společných témat, méně televize a více společně stráveného času apod.), stejně jako se můžete pokusit romantickými večeřemi, koupelemi, procházkami atd. přivolat zamilovanost ve Vás. Když však na řešení budete (spolu)pracovat oba dva, je 2x větší pravděpodobnost úspěchu.
Máte-li skutečně vážné důvody tento vztah ukončit, zkuste své důvody partnerce citlivě sdělit, byť ji to jistě zabolí.
Z dlouhodobého hlediska to ale může pomoci jí (v dalších vztazích už se bude snažit stejných chyb vyvarovat), a může to pomoci Vám (ulevíte si, a třeba se dozvíte, co jste špatně dělal Vy ;-)).
Dobrý den, tak znáte to…jdete se bavit na diskotéku, zábavu apod. Tam se člověk seznámí se spoustou lidi…Někdy se ozve nějaký ten kluk, ale třeba zrovna není můj typ. Jak mu jemně říct, že s ním nechci jít na rande, bez těch řečí, že se k sobě nehodíme? Nechtěla bych tim ztratim kontakt alespon jako na kamaráda.
Dobrý den,
na takové sdělení musí být člověk hodně velký diplomat 🙂
Zkuste si představit sama sebe, toužící po partnerovi a milování s ním, jak Vám 5 sexy kluků za jeden večer na diskotéce sdělí, že „Jste sice bezva holka, ale že můžete být jen přátelé.“ ;-). No nechtělo by se Vám už toho třetího buď kopnout, nebo z diskotéky utéct a o samotě za rohem se pak hystericky rozbrečet (tedy podle toho, jaká jste povaha ;-))? 🙂
Některé teorie říkají, že muž a žena nemohou být kamarádi, byť samoztřejmě existují výjimky.
Proto také mají ženy tak moc rády gaye, se kterými mohou být ti nejlepší přátelé, vykládat jim ty největší intimnosti (proč nejste ochotny je říkat i nám, heterosexuálním mužům, kteří bychom si je tak rádi vyslechli? :-)), a současně mají jistotu, že se o ně tito muži nikdy nepokusí …
Obávám, se že většina mužů na diskotékách (a jiných společenských akcích) nehledá jen dobré přitelkyně navždy, ale především ženy vhodné pro pobavení ten večer (v tom dobrém slova smyslu), ideálně s možností pomilování se, a ti starší či vyspělejší (vyřáděnější ;-)) pak třeba už i partnerky pokud možno na celý život.
Možná to bude znít hnusně, ale mám-li být upřímný, tak si nedokáži představit normálního muže bez partnerky, který by chtěl mít nádhernou a chytrou ženu (zrovna také bez přítele) jen za přítelkyni. Naopak, není-li daná žena typ tohoto muže, bude s ní chtít být jen kamarád (bohužel ho ani nenapadne o ní uvažovat jako o partnerce), a ona by jak naschvál právě s tímto chtěla chodit ;-).
No nemáme to na tom světě krásně zařízeno? 🙂
Prosím o radu či pomoc.
Je mi 19 let, ale děsí mě dlouhodobý vztah. Spousty kluků mě chce, ale já všechny odmítám. Vždycky večer mám pocit, že je všechno úžasný, ale ráno už je vše jinak a já bych s ním radši nebyla.
Miluji sex a bez muže si budoucí život nedokážu představit, ale prostě mám pořád takové divné pocity, které si neumím nijak sama vysvětlit.
Když mi bylo 15, tak jsem chodila s klukama a žádný problém nebyl.
Teď když za ním jdu, tak už cestou chci domů. I když je skvělej a je mi s ním dobře. Poradte někdo co to je 🙁
Dobrý den,
nepíšete, s kolika kluky jste již měla vážný vztah či intimní styk.
V častějším střídání partnerů bych viděl jeden z možných důvodů, kdy pak takový člověk neumí vydržet s jedním partnerem déle.
Dalším důvodem by mohla být špatná zkušenost s dlouhodobým vztahem u někoho Vám blízkého, např. rozvedení rodiče, v lásce zklamaný sourozenec apod. I když si to člověk často nepřipouští, jevy kolem ovlivňují jeho podvědomí (např. reklama) a on pak podle nich koná.
Zatím bych v tom však nehledal hlubší problém, doby kdy se lidé brali kolem 18 až 20 lety svého života již jsou dávno pryč a je docela možné, že trvalý vztah budete vnitřně chtít uzavřít až někdy kolem Vašich 35 let.
Určitě nejste výjimkou, vždyť v Praze (jistě nejen k mému zděšení) již je podle čerstvé analýzy Českého statistického úřadu 38,5% domácností „single“, to je tedy celkem 226.100 jednočlenných domácností! Mimo Prahu je podíl single domácností podstatně nižší, pohybuje se kolem 22 až 27 procent.
Zdravím, potřeboval bych poradit.
Mám kamarádku, kterou mám rád a miluji ji, ale nevím jak jí to říct. Je zde ještě jeden háček, má přítele, který na ni evidentně kašle, nemá o ni zájem a vidí se minimálně.
Nevím, proč ho nechce opustit, a sám se jí na to bojím zeptat, a zároveň nechci ublížit sobě zklamáním a ani jí.
Poraďte prosím.
Dobrý den,
kamarádce přece nemusíte říci všechno v jednom rozhovoru.
Napřed jí můžete dělat dobrého přítele, ptát se jak se má, co její vztah, jak to s ním vidí do budoucna, atd.
Teprve až budete mít jasno, že stávajícímu vztahu nedává žádnou budoucnost (nebo až ji k tomu nenápadně dovedete), pak bych pomalu začal naznačovat (jestli už to mezitím sama nepozná), že k ní cítím něco víc než jen kamarádství.
Podle reakce pak můžete poznat, zda pro ni bude takové zjištění šokem a něčím nepřijatelným, nebo něco, co sama jen uvítá.
Držím palce ;-).